Jdi na obsah Jdi na menu

N 4 - Unesco doporučuje Telč a Třebíč


odjezd z Brna hodin 9

Brno - Třebíč - Telč - Jaroměřice nad Rokytnou - Brno

návrat do Brna 18 hodin

cena 20 Eur os

min 2 platící osoby

Cena obsahuje: Upomínkové DVD s fotografiemi a videem z tohoto výletu, občerstvení, 1 láhev piva nebo minerální vody, colu, sprite 0,5 l, dopravu a průvodce

Cena neobsahuje : vstupné do objektů 

zajímavosti,které uvidíte cestou:

Cestou do Třebíče projíždíme krásnou přírodou Českomoravské vrchoviny.Vidět bude zámek v Náměšti nad Oslavou a atomová elektárna v Dukovanech.

Třebíč                            web města


Historie města Třebíč

Třebíč je rozložena na obou březích řeky Jihlavy, která tvoří přirozenou osu města i

celého třebíčského okresu. Obklopuje ji příroda charakteristická pro Českomoravskou

vrchovinu. Jako místní raritu lze však obdivovat na Ptáčovském kopečku v těsné blízkosti

města koniklec velkokvětý. Nedaleká mohelenská hadcová step zase přitahuje návštěvníky

tím, že tu na relativně malém prostoru najdou řadu přírodních zvláštností: teplomilnou

květenu,třetihorní relikty, nanismy aj.

Za dlouhá staletí své existence se Třebíč stala důležitým

hospodářským, správním, politickým i kulturním těžištěm

jihozápadní Moravy. Její počátky sahají až k roku 1101, kdy

zde moravská údělná knížata Oldřich Brněnský a Litold

Znojemský založila benediktinský klášter. Dík štědrosti

zakladatelů patřil k nejbohatším v celém přemyslovském

státě a působil jako významné středisko náboženského života,

vzdělanosti i pilné kolonizační činnosti.

 

Kolem poloviny 13. století (pravděpodobně v letech 1240 až 1260) přistoupil benediktinský

konvent ke stavbě nové klášterní budovy a pozoruhodné románsko-gotické basiliky, která

dnes nese jméno Panny Marie a sv. Prokopa. Třebíčská basilika přečkala zánik kláštera

i nepřízeň osudu a je v současnosti považována za jednu z nejcennějších staveb tohoto

typu v století. Třebíčský klášter se tehdy rozhodl založit na pravém břehu řeky, "na zeleném

drnu" kolonizační město. Mimořádná rozloha Karlova náměstí

vypovídá i po mnoha staletích o velkorysém zakladatelském gestu benediktinů, jejichž řádové

kapuce má Třebíč v městském znaku. Již velmi brzy po založení byla Třebíč označována za

město, jak to potvrzuje text nejstarší listiny z r. 1277. Povolení opevnit se hradbami a řídit se

normou městského práva podle příkladu královského města Znojma udělil Třebíči až Karel IV.

s Janem Lucembruským v roce 1335. Text nejdůležitější městské listiny nezůstal mrtvým

privilegiem. Hradby postavené kolem poloviny 14. století chránily město až do 18. století,

kdy ztratily vojenský význam, a navíc bránily dalšímu rozvoji městského areálu. Jejich zbytky

jsou ovšem pozorovatelné ještě dnes.

Původní gotická podoba Třebíče vzala za své v r. 1468, kdy

bylo město za válek mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem

téměř zničeno. Zachována nezůstala ani renesanční Třebíč,

jak ji známe ze starších vyobrazení. Po četných požárech

byly renesanční a barokní štíty nahrazeny romantickými a

historizujícími fasádami. O to větší cenu mají dva renesanční

domy na Karlově náměstí - tzv. Františkovský (Malovaný)

a Ráblův (Černý). První patřil vlašskému kupci Francescovi

Calligardimu, druhý mydlářskému mistru Janu Ráblovi. Oba jsou nápadné svou

sgrafitovou výzdobou. Z časů budování města, kolem poloviny 13. století pochází i farní

kostel sv. Martina. Zdaleka je viditelná jeho mohutná, vysoká věž původně součást

městského opevnění s kostelem stavebně spojená později. Také kostel postihla zkáza v

roce 1468 a dlouho byl pro bohoslužebné účely jen provizorně opraven. Teprve na počátku

18. století dostal barokní klenbu a byly k němu přistavěny dvě boční kaple. Po hustistké

revoluci sloužil kostel sv. Martina až do pobělohorského období nekatolíkům. Z té doby

pocházejí pozdně gotické "pernštejsnké" dveře do sakristie (druhá pol. 15. století) a

renesanční cínová křtitelnice, kterou kostelu věnoval Jan Rafael Chroustenský z Malovarna

počátku 17. století.

Před Bílou horou náležela Třebíč k významným střediskům jednoty bratrské, zejména

předměstí Jejkov, kde se nacházela bratrská kaple, špitál i "pohřební zahrada". Druhá

manželka J. A. Komenského Dorota bal dcerou významného třebíčského činitele jednoty Jana

 

Cyrilla.

Události stavovského povstání i třicetileté války přečkalo město

bez větších škod a dlouho se také úspěšně bránilo rekatolizaci.

Architektonickým symbolem vítězství katolicismu, "návratu

staré víry" do Třebíče, se stal kapucínský klášter s kostelem

na Jejkově. Strohá stavba kapucínského slohu, kostel Proměnění

Krista Pána, byl podobně jako klášter dokončen v r. 1693. Stojí 

na místě zbořené bratrské kaple.

Za třicetileté války se Třebíč spolu s celým panstvím stala

majetkem tzv. Mnichovo-Hradišťské větve panského rodu Valdštejnů. Vdova po Smilu

Osovském, Kateřina z Valdštejna, provdaná za jednoho z nejvýznamnějších politiků Karla

st. ze Žerotína, odešla do emigrace a panství přenechala svému bratrovi Adamovi ml. z

Valdštejna, vysokému císařskému úředníkovi. V 18. století pak město vedlo dlouholeté spory

s valdštejnskou vrchností, zvláště s Janem Josefem z Valdštejna, aby uhájilo alespoň čast

starobylých městských práv.

Řadu významných změn v životě Třebíče přineslo 19. století. Převaha textilních řemesel

(soukenictví, tkalcovství) byla vystřídána rozhodujícím podílem výroba obuvi a zpracování

kůže na ekonomice města. Ve druhé polovině 19. století vybojovalo také české měšťanstvo

vítězný zápas se zámožnější a vlivnější německou menšinou o vládu nad městem.

Bezpochyby záslužnýmm činem české samosprávy bylo zřízení nižšího slovanského

gymnázia v Třebíči r. 1871 a stavba gymnazijní budovy v r. 1889. Stavitelé Herzán a Volf

dali Třebíči v podobě novorenesančního gymnázia další historicky i architektonicky zajímavý

objekt. Třebíč v 19. století výrazně změnila svůj vzhled, zanikla rovněž její funkce střediska

vrchnostenské správy, rozrůstala se tu průmyslová výroba a tzv. transversální dráha spojila

Třebíč pevněji s ostatním okolím.

Ve 20. století prožívala Třebíč osudy venkovského

okresního města. Stavební činnost jen výjimečně

překračovala běžný standard. Za pozornost stojí secesní

evangelický kostel na Bráfově třídě (r. 1910), pravoslavný

chrám sv. Václava a Ludmily na Gorazdově náměstí,

budova Městské spořitelny na Karlově náměstí (byla

postavena r. 1932 podle projektu architekta Bohuslava

Fuchse) a z průmyslových objektů kubistická budova UP závodů v Domcích.

Třebíč dnešních dnů je městem se čtyřiceti tisíci obyvatel a její ekonomické zázemí tvoří

vedle tradičních oborů, jimž jsou průmysl obuvnický, strojírenský a dřevozpravující, také jedno

z nejnovějších odvětví - jaderná energetika.

Malebné přírodní prostředí Vysočiny, pozoruhodné historické památky a v neposlední řadě

i její místo v kulturních dějinách dodávají Třebíči osobitý ráz a přitažlivost. 

 

Telč                                           web města


Podle místní pověsti je založení Telče spojováno s vítězstvím moravského knížete Otty II. nad

českým Břetislavem r. 1099. Na paměť bitvy prý založil vítěz kapli, později kostel a osadu,

dnešní Staré Město. Historicky doložená je teprve zpráva o zeměpanském dvorci a strážní věži

s kostelíkem – sídle královského správce. Toto královské zboží Telč vyplatil Karel IV. nejprve ze

zástavy (1335) a později za pohraniční hrad Bánov (1339) s Jindřichem z Hradce. Tento rod

zakládá novou Telč. Předpokládá se, že to byl Menhart z Hradce, který po roce 1354 postavil

hrad, kostel, vodní opevnění a gotické domy po obvodu rozsáhlého tržiště. Rozvíjející se město,

obdařené již od Karla IV. právem hrdelním a výročními trhy, trpělo v dalším čase požáry (1386

vyhořela celá západní polovina náměstí včetně kostela a radnice) a později husitskými bouřemi.

Podle městské kroniky, založené 1359 ( a později ztracené), byla Telč – kromě hradu – dobyta

1423 husitským vojskem pak Janem Hvězdou z Vícemilic. Město se dlouho vzpamatovávalo, i

když získalo v 15. století další privilegia (jarmark, vaření piva, prodej soli). 

V polovině 16. století se ujímá telčského panství Zachariáš z Hradce a nastává doba rozkvětu

pro hrad i město. Osvícený a bohatý velmož (též díky sňatku s Kateřinou z Valdštejna)

přestavuje velkoryse gotický hrad a přistavuje renesanční zámek. Italští řemeslníci povolaní na

zámek pomáhají měšťanům přestavět gotické příbytky a úhledné domy se štíty a podloubím. V

té době byl také vybudován městský vodovod, nový špitál, založeny cechy, nové rybníky,

nový způsob hospodaření. Zachariáš i ostatní z Hradeckého rodu umírají bez mužských potomků

a tak Lucie Otilie, sestra posledního z nich, přivádí na Telč (i na Hradec) r. 1604 svého manžela

Viléma Slavatu (známého místodržícího z pražské defenestrace r. 1618) a s ním nový rod. 

Panování Slavatů je poznamenáno třicetiletou válkou. Telč i celý kraj trpí pod švédskými (ale i

císařskými) vojsky. Město bylo r. 1645 i krátce obsazeno a vyrabováno Švédy. Panství

spravovali mužští členové rodu (Vilém, Jáchym Oldřich, Ferdinand Vilém), do telčské historie se

však nejvýrazněji zapsala vdova po prostředním z nich – Františka, roz. hraběnka z Meggau.

Povolala do Telče jezuity, dala pro ně postavit kolej přímo proti zámku (1655), kostel Jména

Ježíš (1667), přestavuje bývalou sladovnu pod farním kostelem v konvikt sv. Andělů (jakousi

chrámovou hudební školu), zakládá nový hřbitov na Podolí (1676). V té době je založeno i

jezuitské latinské gymnázium, lékárna a meteorologická stanice. Také Slavatové umírají bez

mužských potomků a poslední syn Františky, Jan Karel Jáchym, generální představený

karmelitánského řádu, se přes papežský dispens odmítá vrátit na rodové statky. 

V Telči nastupuje rod Lichtensteinů–Kastelkornů, ale už první z nich – František Antonín

(postavil kostel sv. Jana Nepomuckého a rozšířil kapli sv. Vojtěcha) umírá r. 1761 bez mužského

dědice. Příbuzný po přeslici, Alois hrabě Podstatský, spojuje 1762 erby obou rodů. Podstatští–

Lichtensteinové hospodařili pak v Telči až do roku 1945, kdy byli poslední členové rodu vysídleni

do Rakouska. 

18. století je poznamenáno nejprve vrchnostenským útiskem, poté však nastává vzestup

měšťanského stavu a majetnější měšťané si krášlí město kašnami, mariánským sloupem,

sochami a kaplemi. V druhé polovině století přicházejí jozefínské změny: 1773 je zrušen

jezuitský řád (z koleje se stávají kasárna), o rok později gymnázium, 1785 kostel sv. Ducha a

další kaple. Nastává germanizační období ve školách, ve veřejném životě i v rodinách. 

Počátek 19. století je ve znamení industrializace. V bývalém Slavatovském dvoře vzniká

Langova továrna na sukna, která měla až 600 zaměstnanců. Druhá půle 19. století přinesla

posun v národním uvědomění. Důležitou roli hrály školy, od 60. let již české, včetně nižší reálky,

založené 1852. Díky učitelům a profesorům i dalším, kteří tu působili (nakladatel Šolc aj.),

vznikaly spolky (Občanská beseda, Omladina, Sokol, Národní jednota) a Telč hrála významnou

roli v celém jihozápadním moravském regionu.

Postavením železnice z Kostelce do Telče 1898 a jejím propojením přes Slavonice do rakouské

Švarcenavy skončila i komunikační izolace města. Rozproudil se nový kulturní i hospodářský

život. Telč ožila a rostla. Uvnitř mezi rybníky a branami si však podržela půvabnou tvář

Zachariášových časů. To je také důvod, proč bylo historické jádro města zapsáno v

r. 1992 na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. 


 

 

Příspěvky

Mohelno. Národní přírodní rezervace hadcová step..Tip na výlet. Třebíč - okolí.

18. 3. 2013

 
Celý příspěvek
| Rubrika: N 4 - Unesco doporučuje Telč a Třebíč | Komentářů: 0

Wellness pobyt pro dva ve 4* penzionu v Třebíči sleva 48 %

8. 12. 2012

 
Celý příspěvek
| Rubrika: N 4 - Unesco doporučuje Telč a Třebíč | Komentářů: 0
 

 

 
Používáme technologii cookies ke zkvalitnění poskytování našich služeb. Procházením stránky souhlasíte s jejich používáním. Více informací můžete najít na této stránce.×